Meditace zpěvu

Meditace zpěvu znamená udržování nehybné mysli a vnímání zvuku tvého vlastního hlasu. Vnímání tvého hlasu znamená vnímání tvého pravého já neboli skutečné podstaty. Potom ty a zvuk nejste vůbec odděleni, což znamená, že ty a celý vesmír nejste vůbec odděleni. Vnímat tvoji skutečnou podstatu tedy znamená vnímat univerzální podstatu. Pravidelnými zpěvy se tvé centrum stává silnějším a silnějším. Je-li tvoje centrum silné, můžeš ovládat své pocity, podmínky a situace.

V našich zenových centrech lidé společně žijí a společně praktikují. Nejprve přicházejí se silnými názory, tužbami a nechutěmi. Pro mnoho lidí není meditace zpěvu příliš snadná: mnoho zmateného myšlení, mnoho tužeb a nelibostí. Když ale provádíme meditaci zpěvu správným způsobem, vnímáme zvuk svého vlastního hlasu a hlasy kolem nás, naše mysli se stanou čistými. V čisté mysli není tužba ani odpor, pouze zvuk hlasu. Nakonec zjistíme, že meditace zpěvu neslouží našemu osobnímu potěšení, získání dobrých pocitů, ale že činí náš směr jasným. Naším směrem je stát se čistým a dosáhnout osvícení, abychom zachránili všechny bytosti od utrpení.

Když tedy zpíváš, musíš vnímat zvuk svého hlasu: ty a vesmír jste se již sjednotili, utrpení mizí, pravé štěstí se objevuje, To se nazývá Nirvána. Udržuješ-li Nirvánu, tvoje mysl je čistá jako prostor. Čistá jako prostor znamená čistá jako zrcadlo. Přijde-li červená, je červená. Přijde-li bílá, je bílá. Je-li někdo šťastný, jsem šťastný. Je-li někdo smutný, jsem také smutný.

Pokud má někdo hlad, dej mu najíst. To se nazývá Velká Láska, Velký Soucit, Velká Cesta Bódhisattvy. Také to znamená Velkou Moudrost. To je meditace zpěvu, Zen zpěvu.

Vnímání zvuku znamená, že vše je univerzálním zvukem: zpěv ptáků, hrom, psí štěkot -- to vše je univerzální zvuk. Jestliže nemáš mysl, všechno bude vnímáno právě takové, jaké to je. Proto když zpíváš bez mysli, je to také univerzální zvuk. Pokud máš "Já", potom je to "můj" zvuk. Ale s myslí čistou jako prostor někdy dokonce zvuk psího štěkání nebo zatroubení auta přinese osvícení. Protože v tom okamžiku se ty a zvuk stáváte jedním. Když se ty a zvuk sjednotíte, neslyšíš zvuk, jsi zvukem.

Jeden slavný Zenový mistr uslyšel pouze zvuk kohoutího kokrhání a dosáhl osvícení. Jiný Zenový mistr jenom zametal dvůr, když jeho koště odhodilo kamínek na kousek bambusu s hlasitým klepnutím, a dosáhl osvícení. On a zvuk se stali jedním. Záležitost zvuku v Zenové praxi je tedy opravdu velmi jednoduchá. Každý zvuk to dokáže. Co je důležité, je vnímat zvuk a sjednotit se s ním, bez oddělování, bez vytváření "Já" a "zvuku". V okamžiku jasného vnímání neexistuje žádná myšlenka, žádné oddělování, pouze vnímání zvuku. Během zpěvů tedy vnímej svůj vlastní hlas a hlas ostatních, jenom vnímej zvuk zvonu nebo bubnu a odetni veškeré myšlení. Potom tvoje mysl moudrosti poroste, dosáhneš osvícení a zachráníš všechny bytosti.

Zenový mistr Seung Sahn (překlad Karel Skoupý)