Závěrečná řeč dharmy Čong An Sunima JDPS
na týdenním kidu v Hluboši - leden 2001

Prááááááááááásk!!!

Jsou tento zvuk a jméno Kwan Seum Bosal stejné nebo odlišné? Když řeknete stejné, nerozumíte svému vlastnímu hlasu. Když řeknete odlišné, nerozumíte svému pravému já. Co uděláte?

Odpověď od přítomných: Prásk!!! Kwan Seum Bosal.

JDPS: Správně.

Chtěl bych všem poblahopřát k ukončení kida, hlavně bych rád poděkoval organizátorům Věrce, Míše, Anettě, Petrovi, mistrovi moktaku, mistrovi kuchyně, a také majiteli tohoto místa. Je skvělé, že tady můžeme být.

Někdo řekl, že když přijdete na kido, místo "kapání" JMDD setkáte se s povodní. Tahle povodeň je velmi potřebná. Jako vlna Taido, když začne zemětřesení pod mořem, voda se valí na zem a je to stokrát silnější než povodeň na řece. Je to až pětimetrová stěna vody valící se na zem a může zaplavit až sto kilometrů do vnitrozemí. Někteří z vás to tak cítili, a také cítili, že to čistí mnoho věcí. Ale po každé povodni a Taido zůstane veliká spoušť. Polámané stromy, mrtvá zvířata, lidé bez domovů. A mnoho věcí ve vaší mysli, o kterých jste si mysleli, že jsou pravdivé a věřili jste v ně - jsou teď zlomené a poničené. Tato zkušenost někdy není příjemná. Jste posmutnělí a zvažujete, jestli se to více podobalo kidu nebo nemocnici pro duševně choré. Tenhle váš stav zmatku znamená, že tato praktika funguje, a že to splnilo svůj účel. A když to přestanete posuzovat - to znamená vrátit se k nevím, tedy sto procentně se vrátit ke Kwan Seum Bosal - potom je možné uklidit ty zlomené stromy, mrtvá těla a všechny své připoutanosti. Toto čištění znamená vaše každodenní praxe. Většina z vás se cítí skvěle - buď to bylo tak, že jste rádi, že jste to přežili nebo se teď cítíte dobře. Nezapomeňte na to, že nejefektivnější praxe je každý jednotlivý den - jen to dělat. Když budete připoutaní k té povodni, potom se polámané stromy a zbořené zdi znovu připomenou. Takže se nepřipoutávejte k dobrému pocitu z kida. Raději pokračujte s tou energií ve vaší každodenní praxi. Jestli to neuděláte, tak potom pomalu a neviditelně nánosy začnou znovu přibývat a budou silnější a silnější. A budete se cítit naprosto normálně. Vůbec ne bláznivě. A tento svět je tak skutečný. A potom se objeví nějaký závažný problém. Pak si náhle vzpomenete - ty malé nahé děti na stropě - jak jsem jen na ně mohl zapomenout? Jak jsem mohl zapomenout na to, co jsme dělali v téhle místnosti? Jak jsem mohl zapomenout na zvuk borovice, na to jak vypadá sníh, na tu hudbu nebo hluk, co jsme tu vytvářeli! Když zapomenete na tento bod (udeří holí), pak vaše myšlenky, pocity, impulsy a všechny další formy mysli znovu vyrostou, a vy uvěříte, že jsou skutečné.

A protože i všichni ostatní ve vašem okolí je považují za skutečné, budete se cítit normálně. A jednoho dne … dostihne vás smrt. A to není legrace. Když udržujete tuto mysl (udeří holí), pak tu není ani život ani smrt. Když na sto procent zpíváte Kwan Seum Bosal a jenom boucháte do svého nástroje - také zde není ani život ani smrt. Takže jen vnímáte ten zvuk - to je naše škola - vnímat zvuk. Když tento zvuk odezní, vnímání stále zůstává. Pak vnímáte tento svět jako jasné zrcadlo. Uvědomíte si správně, v jaké situaci se nacházíte. Jaký druh vztahu je správný. A jaké jednání je nezbytné. To pomůže vám, a také všem cítícím bytostem kolem vás.

Přeji vám, abyste udržovali tuto praktikující mysl, každý den udělali malý úklid a dodali trochu čerstvé energie do vašeho těla. To je konec formální řeči a já bych chtěl ještě říci něco o této praxi v širším kontextu.

Víte, že kdekoliv se buddhismus objevil, smísil se s tamní kulturou. V Koreji se spojil s taoismem, šamanismem a konfucianismem. Různé druhy praktiky se rozvinuly, ale základ buddhismu tam zůstal. To používáme teď tady. Takže před mnoha tisíci lety to lidé dělali stejným způsobem, ale možná z jiného důvodu. Používali to k různým účelům, například když něco požadovali od matky přírody, nebo chtěli zničit nepřítele. Tato praktika je velmi silná, když ji na něco zaměříte - dosáhnete cíle. Ale moudrost příčiny a následku je neomylná. Co chcete - to dostanete. A dostanete taky následek.

Je skvělé, že zen tohoto užívá a nenechává to vymizet. A co kdybychom vzali Anuttara samjak sambódhi - nejvyšší dokonalé osvícení a dali ho na vrcholek hole, kterou boucháme do bubnu a lidé by řekli - jestliže to dokážete dělat každý úplněk - je nám to jedno. Takže někde v Koreji v horách byste se mohli setkat s tím, že starší lidé tam mají obětovaná zvířata, uřezané hlavy ryb, nebo prasat a tři dny zpívají. Tohle ale nazýváme - Já něco chci - praxe. Když se taková praxe stále zvětšuje, potom Já chci mizí a stává se - jak my můžeme dosáhnout naše pravé já tady a teď. A to zcela mění svou kvalitu. To se vztahuje na cokoliv, co děláte ve vašem každodenním životě. Nazýváme to směrem. Kam směřujete své činy, tam jdete. To, co je nejdůležitější ve vašem životě - tím směrem jdete. Pokud to nevíte, nikam nejdete. Pak se vám věci prostě dějí. Říkáme tomu samsára. Vy to neděláte. Nemáte cestu. Ale jestliže máte nějaký směr - základní lidské vnímání a kladete si otázku o čem je život a co od něj čekáte - potom se tento okamžik stává vaší cestou. A na této cestě můžete najít svého pravého mistra, který řídí každé vaše jednání, každý váš krok - bez připoutanosti.

Velmi oceňuji, že jsme se tady takto všichni sešli a dali vzniknout této události. Děkuji za to privilegium, že jsem mohl přebývat v pokoji bývalého prezidenta Masaryka. Také proto, že jeho jméno zní v maďarštině velmi legračně. Znamená to - dneska jde na velkou stranu. Každý den se toto objevilo v mé mysli, a já jsem řekl: Ano pane, udělám to! Všechno to půjde ven! Doufám, že všichni po tomto neformálním obědě půjdete na záchod a pořádně si ulevíte, pak půjdete domů - a zachráníte všechny cítící bytosti od utrpení. Děkuji.

Přeložila Anetta Rieglová