Výňatek z řeči dharmy Heily Downey JDPSN v Praze 22.11.2001
Jeden velmi slavný zenový mistr současnosti se jmenuje Maezumi roši. Již nežije, zemřel v roce 1996. Tento roši řekl, že jeden z největších démonů v naší praxi je skutečnost, že nejsme schopni věřit okamžiku. To, že jsme neschopni vidět, že právě to, co je přímo před námi je To, a není způsob, jak to hledat. A právě to, že je to přímo před námi a je to tak jednoduché, způsobuje, že tomu nechceme věřit. A tak chodíme dokola a hledáme to ...
Tak se jednou zastav, ano? Jenom jeden okamžik a potom další a další a další. Zenoví učitelé, stejně jako Buddha, mohou pouze ukázat směr. Mohou poskytnout nástroje, podporu a inspiraci, ale každý z nás musí ty nástroje zvednout a prověřit - fungují či nefungují? A pouze tehdy, pokud je sám vyzkoušíš, zjistíš, jestli fungují nebo ne.
Řeknu vám jeden příběh. Vím, že někteří ten příběh znáte. Je to velmi zvláštní příběh o někom v jižní Africe. Když Petr Němčanský přijel do jižní Afriky, bydlel v pokoji s jedním starým mužem. Tomu muži je dnes, myslím, už 74.
Asi před dvěma lety ten muž přišel ke mně na rozhovor a řekl mi: "Vidíte, stárnu. A chci osvícení. Můžete mi ho dát?"
Obvykle nesmíme sdělovat nic, co se odehrálo na rozhovorech, ale tento příběh byl publikován a já jsem dostala od toho muže svolení mluvit o něm na veřejnosti.
On byl opravdový, chtěl skutečně dosáhnout osvícení předtím než zemře. Tak jsem mu řekla:
"Dobře, můžu vám pomoci. Dám vám osvícení."
A myslela jsem to skutečně vážně.
A on se na mě podíval a řekl mi:
"Děláte si ze mě blázny, co?"
Řekla jsem:
"Ne, myslím to velmi vážně. Ale vy musíte být bdělý a být si zcela vědom toho, co se stane v tomto okamžiku."
Měla jsem čaj. Měl stejnou barvu jako tento čaj. Řekla jsem mu:
"Když vypijete tento čaj, který má barvu jantaru a je velmi sladký, se stoprocentní pozorností, dostanete všechno, co chcete."
On se na mě podíval:
"Děláte si ze mě blázny, co!?"
"Nedělám."
Potom jsem mu dala ten šálek s čajem. A on si ho vzal velmi nervózně a velmi opatrně. Ochutnal, položil ho a řekl:
"Nemám to, co?"
"Ne. A víte proč?"
"Praštěte mě! Nevím proč!"
Řekla jsem mu:
"Nemáte to, protože jste si ani nevšiml, že ten čaj nebyl sladký."
A to byla pro tohoto muže velká lekce. Už na to nikdy nezapomněl. Protože teď, když uslyší učení, stráví ho a potom si ho sám ověří. A to je to, co musíme udělat s jakýmkoliv učením v našem životě. Věnovat mu stoprocentní pozornost, pak ho strávit a nakonec ho prověřit. Živé nebo mrtvé? Máte na vybranou. A tak doufám, že příště až se napijete čaje - dosáhnete ho.
Překlad Petr Novotný
