Nemoc pomáhá našemu pravému já

Naše fyzické tělo, to není naše pravé já. Co je naším opravdovým "já"? Každý člověk musí své pravé já najít. Najdeme-li odpověď na tuto otázku, přijde osvobození od utrpení, osvobození od života a smrti.

Nemoci se není třeba bát. Tu a tam máme každý strach, co se stane s naším tělem. Ale vlastně jediný rozdíl mezi lidmi, pokud jde o smrt, je v tom, že někdo odejde dřív a někdo později. Takže ještě jednou: co je to lidská bytost? Musíte na to přijít! Potom budete mít, až zemřete, jasný směr.

Někteří lidé jsou silní, velice chytří a mají velkou moc. A přesto - není-li směr jejich života jasný, od okamžiku, kdy zemřou, se bude jejich vědomí točit pořád dokola.

Být naživu znamená velké štěstí. Během této doby musíme najít svého majitele, svého pána, svého mistra. Musíme se sami sebe zeptat: kdo je můj mistr? Najdete-li svého mistra, pak pro vás nikdy nebude problém toto tělo odhodit. Nebojte se života a smrti. Toto tělo je jako plující oblak, který se objeví a zmizí. Ale co jsi ty?

Nezáleží na tom, jakou máme nemoc, naše pravé já žádnou nemoc nemá - to jen naše tělo je nemocné. Nemoc, jakákoli nemoc, pomáhá naší praxi. Bez ní máme pouze víc chtění a touhy, chtění, chtění a ještě víc chtění - proto nerozumíme svému pravému já a náš směr není jasný. Pokud v té době zemřeme, stojí před námi velký problém.

Vědět, že umíráme, je velice důležité. Pro umírajícího člověka je velmi snadné všechno odložit. Je snadné nechat odejít touhy a připoutání, protože v takové chvíli už nemůžete nic dostat. Teď jste nemocní. Co chcete? Peníze? Sex? Moc? Co chcete? Najít své pravé já, když umíráme, je to nejsnazší. V tom nemoc pomáhá našemu pravému já.

Přeložil Jiří Lněnička