Formy zenové meditace

Meditace sezení

„Skutečný zen není sezením těla, nýbrž sezením mysli.”

Sedíme na meditačním polštářku a podložce, obvykle se zkříženýma nohama nebo v částečném či plném lotosu, oči jsou otevřené. Jako pomůcku k udržení mysli „tady a teď“ používáme např. prosté vnímání nádechu a výdechu, velkou otázku („Co jsem?“) nebo mantru (např. Kwan Seum Bosal) – vhodnou techniku je nejlepší prodiskutovat se zenovým učitelem. Jedno sezení trvá obvykle třicet až čtyřicet minut, v průběhu je možné vstát či změnit polohu. Sezení se střídají s desetiminutovou meditací v chůzi.

V případě vážnějších zdravotních problémů lze rovněž sedět na židli nebo meditovat vleže.  

Meditace zpěvů

„Vnímat svůj vlastní hlas znamená vnímat své pravé „já“ neboli svou skutečnou podstatu. Potom ty a zvuk nejste odděleni, což znamená, že ty a celý vesmír nejste odděleni. Vnímat svou skutečnou podstatu tedy znamená vnímat univerzální podstatu.“

Obvykle zpíváme několik súter a manter ze zpěvníku s českým přepisem. Důležitější než význam textů či to „zda zpívám dobře“ je ovšem vnímání vlastního hlasu a hlasů ostatních, tj. stejně jako při sezení jde především o udržování jasné mysli, která je „tady a ted“. Během meditačních ústraní probíhá meditace zpěvu ráno a večer (trvá přibližně 50 minut). Při speciálních ústraních zvaných „kido“ děláme praxi zpěvů po většinu dne.

Meditace poklon

„Klaníme se, abychom spatřili svou pravou přirozenost a pomohli ostatním.“

Poklony zpravidla předcházejí ranní meditaci zpěvů a sezení, lze je však provádět i kdykoli jindy během dne. Intenzivně propojují tělo a mysl, což může dobře posloužit k odetnutí zbytečného přemýšlení, ale také líné, žádostivé či hněvivé mysli. Neklaníme se Buddhovi, nýbrž buddhovské přirozenosti v nás (někdy též nazývané „naše pravé já“), kterou Buddha na oltáři reprezentuje.

Kongany

„Kongan je jako prst ukazující na měsíc.“

Důležitou součástí zenové praxe je také osobní výměna mezi učitelem a žákem, při níž učitel prověřuje studentovo porozumění prostřednictvím tzv. konganů (japonsky kóanů). Jsou to neobvyklé otázky, jež nelze řešit analyticky či pomocí logického uvažování, lze však na ně – dříve či později – najít odpověď díky vlastní zenové praxi. Kongan tedy slouží jako nástroj, který nám pomáhá jít „za“ konceptuální myšlení a vnímat, kam otázka ve skutečnosti míří. Učí nás vidět věci jasně (bez ohledu na to, co si o nich myslíme či jak je interpretujeme) a jasně potom také fungovat v situacích běžného života. Ukázka 10 základních konganů

Proč meditovat spolu s dalšími lidmi?

Praxe ve skupině je důležitá z různých důvodů:

Společná energie – začít se zenovou meditací je snadné, vytrvat mnohem těžší. Tím, že všichni děláme totéž, si navzájem připomínáme směr, kterým jdeme, a jeden druhého na této cestě podporujeme.

Společný růst a sebepoznání – naše mysl ráda vytváří nejrůznější sebeklamy a velmi nerada se jich vzdává. Při společné praxi nám ostatní nastavují pravdivé zrcadlo (a my jim) a pomáhají nám poznat, jací doopravdy jsme. Bez této vzájemné pomoci se může meditace velmi snadno stát pouhým výletem (byť mnohdy příjemným) do světa vlastního ega.