Ve škole Kwan Um praktikuji přes 10 let. K zenu jsem se dostal díky svému tátovi. Sám jsem zkusil mnoho cest, ale v zenu jsem našel domov. Jsem rád za otevřenost a přímost zenového učení. Naše škola má jasný směr a vždy se máte na koho obrátit pro radu. Máme skvělé učitele s velkým srdcem a pochopením. Každý student zde najde bezpečné útočiště v Dharmě, Sangze a Buddhovi.

Sám vám mohu jako učitel dharmy pomoci začít praktikovat zenovou meditaci. Naučím vás naše formy a rád pomohu i svou zkušeností.

V civilním životě pracuji jako vrchní záchranář na urgentním příjmu v liberecké nemocnici a věnuji se praktické výuce první pomoci a resuscitace.

Srdečně vás zvu do našeho zenového centra v Liberci.

Na začátku každé cesty je vždy hledání, tázání po smyslu. Mé hledání mě počátkem 90. let zavedlo do dožó (tělocvičny japonského stylu), kde probíhalo pravidelné cvičení aikidó. Tam jsem se poprvé setkal se zenbuddhismem a východní filosofií. O rok později jsem se začal věnovat také bódhi józe. Vždy mne zajímalo rozvíjení a zkoumání těla, mysli a spirituality. Když se nám v životě něco přihodí, jakou to má příčinu a jak být v harmonii se sebou, s ostatními a s celým životem? Přes různá další cvičení, např. tai chi a qigong (čchi-kung) jsem začal postupně objevovat, jak je důležité udržet mysl a tělo v rovnováze, abychom mohli v životě optimálně fungovat. Navštívil jsem různé skupiny zabývající se meditacemi a seberozvojem, ale teprve v Zenové škole Kwan Um jsem našel kompletní, jasný přístup a směr. V roce 1995 jsem se zúčastnil svého prvního delšího (sedmidenního) společného zenového ústraní ve škole Kwan Um se zenovým učitelem. Původně jsem plánoval jen 4 dny, ale během té doby jsem mohl pocítit a pochopit jasnost, otevřenost a praktickou použitelnost zenové praxe, která mi tehdy umožnila objevit a uvidět něco víc, než jsem byl do té doby schopen vidět a vnímat. Nakonec jsem zůstal celých sedm dní. 

Buddhovi, Dharmě a Sangze jsem vděčný za mnohé. V současné době vám jako učitel dharmy mohu pomoci v začátcích zenové praxe: úvod do zenu, včetně instrukcí, jak praktikovat zenovou meditaci, a seznámení s dalšími formami praxe.

Civilním povoláním jsem rehabilitační asistent v liberecké nemocnici. Dále se již několik let zabývám celkově zdravým životním stylem bez toho, abych to běžně takto nazýval nebo jinak specifikoval. Přes zájem o zdravou výživu a různá cvičení jsem se dostal k masážím a později k výživovému poradenství, kde jsem začal hledat způsoby, jak se dál vzdělávat a jak se o znalosti a zkušenosti podělit a předávat je dál. Jsem lektor jógy a čchi-kungu.

Na první úvod do zenu, který se v Liberci konal, mě přivedla snaha o hledání cesty a směru v životě. Jsme už takoví, že se stále za něčím ženeme, něco hledáme a chceme být lepší a dokonalejší. Když se pak člověk ptá sám sebe upřímně, k čemu je to dobré a co hledá, odpověď nenalézá.

Po několika letech zenové praxe se pomalu a jistě přibližuji k poznání, že není nutné hledat a za něčím se pachtit, jsem blíž k tomu přijmout věci takové, jaké jsou, tady a teď, a nechat volný průchod své vlastní podstatě a přirozenosti. V tom jsem našla své osvobození. A hlavně vím, že kolem libereckého zenového centra je fajn parta lidí a dějí se tu zajímavé věci v přítomném okamžiku.

Kdo jsem? Máma tří dětí, pohybuji se trochu v realitním světě, zajímám se o přírodní zahradu a malování, ráda chodím do lesa a do hor, cvičím v centru bódhijógu.

Jako učitelka dharmy ve výcviku se na vás těším v našem zenovém centru Sambosa při úvodu do zenu pro začátečníky.

V liberecké zenové partě jsem od samého začátku, kdy jsme se scházeli ve třech, čtyřech lidech v bytě jednoho z nás. Na první pohled jsem poznal, že mí noví přátelé jsou stejně „praštění“ jako já a že jim podobně jako mně jde o to žít život z hlubší úrovně. Zenová meditace naprosto hladce zapadla do mé předchozí meditační praxe, kterou jsem již více let prováděl, a v mnohém ji obohatila. Zejména jsem si mohl vyzkoušet víkendová meditační ústraní, která jsou pro mne velkým přínosem a vřele je doporučuji, pokud zen jen trochu vyzkoušíte a budete jej chtít okusit více a také se setkat se zenovými učiteli. Než jsem se setkal se zenem, vyzkoušel jsem různé jiné duchovní směry, hlavně jógu, introspektivní filosofii, četl jsem díla Paula Bruntona, Ramany Maharišiho a nejvíce díla Eduarda Tomáše a jeho ženy Míly Tomášové. Po cca 10 letech „kopání“ různých studní, tu více tu méně hlubokých, jsem se rozhodl pořádně se do toho opřít, vybrat si jednu a zamakat. Od té doby 7 let jezdím pravidelně do knihkupectví Avatar v Praze – na společnou meditační praxi (středy od 17 hod.) volnou i vedenou synem manželů Tomášových – Milošem T. a dalšími přáteli.

Zenová praxe stejně jako meditace v Avataru jsou velice přímé, hluboké a opravdové. Jsou bez vizualizací, snění nebo úniku od života. Myslím, že vedou k větší citlivosti a všímavosti k potřebám druhých lidí a současně dodávají vyrovnanost potřebnou při praktické pomoci v běžném životě.

V civilním životě jsem fyzioterapeut s 20letou praxí maséra. Vedu cvičení pro děti, věnuji se aromaterapii, občas lukostřelbě, rád chodím do přírody, pěstuji bylinky. Jsem táta dvou (už skoro) puberťáků.

Mohu vám pomoci v široké oblasti týkající se rehabilitace – akutních nebo chronických potíží zad, kloubů, poúrazových stavů, stavů po CMP, v rehabilitaci dětí apod.