Praha

V Zenové škole Kwan Um praktikuji od roku 1996.

Když mi bylo asi 20 let, říkala jsem si, že smyslem života by nemělo být jenom chodit do práce, mít rodinu a vychovávat děti. Přes kamaráda jsem se dostala k duchovní józe a učení Míly a Eduarda Tomášových. Osobní setkání s nimi bylo pro moje duchovní hledání zcela zásadní a doteď ovlivňuje můj život. Hledala jsem ale dál a vyzkoušela několik jiných cest, ale nikdy to nebylo ono.

Pak jsem jednou přijela na týdenní meditační ústraní školy Kwan Um. O zenu jsem toho věděla minimum, o škole Kwan Um vůbec nic. Když mi bylo vysvětleno, co se tam týden bude dělat – kromě jiného sedět, mlčet a koukat do podlahy, tak mě to docela zaujalo. Po týdnu sezení, mlčení a koukání do podlahy jsem měla jasno – tady jsem doma. A už jsem žádné jiné učení nehledala a nezkoušela a u zenu zůstala doteď. Zen mě zaujal svou jednoduchostí a přímočarostí: jde se vždy přímo k věci, nic se tu nedá „okecat“. Velmi jednoduchým a srozumitelným způsobem nabízí řešení spousty různých situací běžného života.

Mám jednoho syna a žije s námi pes a průměrně šest koček :-)

Ve volném čase ráda chodím po lese a spím pod širákem, baví mě vodní slalom, divoká voda a outdoor obecně, taky práce na zahrádce, vaření, film, četba knih a řešení detektivních příběhů.

Profesně se pohybuji ve sféře státních zakázek v oblasti taktické armádní a policejní výstroje. V pražské sangze mám na starosti finance a administrativu, včetně organizování ústraní.

Zen jsem začal praktikovat v 90. letech. Kwan Um byla první zenovou školou, kam jsem přišel, a velmi se mi líbil přístup a lidé.

Vystudoval jsem Bc. v oboru psychologie – sociologie na FSS Masarykovy univerzity. Od roku 2004 pracuji jako finanční konzultant.

Jsem ženatý, mám 3 děti, s rodinou bydlíme nedaleko Prahy na statku s koňmi.

K zenu mě přivedla touha po volnosti a nezávislosti. Někdy na střední škole jsem se ve snaze najít smysl života prodírala různými filosofiemi a duchovními směry, ale až u zenu jsem si řekla: To je ono! Ta opravdovost a živost... A i když jsem ne úplně všemu rozuměla, cítila jsem, že s tímhle zcela a přirozeně souzním.

Se samotnou praxí jsem začala někdy v r. 1994. Ve škole Kwan Um je velká vzájemná podpora ve vlastní meditaci, ale stejně důležitá je zde i společná praxe, která je nezbytnou pomůckou k rozpoznávání sebeklamů. Zúčastnila jsem se mnoha ústraní u nás i v zahraničí a je milé, že všude jste vítáni, je to taková velká rodina (sangha), která je ale zároveň i velmi otevřená – patří sem i ostatní lidi, zvířata, stromy, kytky, vítr, mraky na obloze…

Člověku se tu dostane kvalitního učení, které je ale potřeba prověřit na vlastní kůži, a vlastně jde o to si nakonec na všechno přijít sám. „Srdce každého z nás má svého buddhu, svůj buddha je ten pravý buddha.“ (Chuej-neng)

V zenu neplatí žádná pevná pravidla ani tvrzení, snad jen: Na ničem neulpívej.

Nebo také: „I sebelepší tvrzení je jako kůl, ke kterému se oslík může připoutat na bezpočet věků“ (Seung Sahn)

A tak i když platí, že „všechno se mění“, zatím jsem neměla potřebu vyměnit školu Kwan Um za jinou :-)

A protože mi praxe zenu přináší tolik radosti a smysluplnosti, přeji to samé i ostatním a snažím se být v tomto směru nápomocná i jako starší učitelka dharmy, kdy mohu poskytovat konzultační rozhovory a výzvou pro mě jsou veřejné řeči dharmy.

Věnuji se výtvarné činnosti – malbě, občas také překladům zenových či buddhistických textů.

Mám ráda poezii, hudbu, tanec, plavání. Ráda se toulám krajinou hor, lesů či měst a jejich periférií.

Se zenem jsem se poprvé setkal již v roce 1997 díky knize Odklepávání popela na Buddhu od Zenového mistra Seung Sahna. Od té doby jsem praktikoval samostatně až do roku 2014, kdy jsem přijal pět předpisů a stal se členem školy Kwan Um. V roce 2018 jsem přijal deset předpisů a stal se učitelem dharmy ve výcviku. 

Kromě zenu mám velmi blízko ke křesťanské mystice (Anthony de Mello, Mistr Eckhart), roku 1999 jsem byl pokřtěn.

Pracuji v logistice a mezi mé zájmy patří turistika a jóga. Jsem ženatý a mám dvě děti.

Jsem programátor, který se začal zajímat o to, jak pracují úspěšní. K zenu mě přivedla až knížka o Stevu Jobsovi, který mě inspiroval v tom, kolik toho dokázal za svůj život vytvořit. Založil firmy Apple, Pixar, Next. Vytvořil produkty jako Macintosh, iTune, iPad, iPhone a další. Steve hledal stejně jako já svého učitele, jel za ním na rok až do Indie. Když se vrátil, nakonec zjistil, že v jeho blízkém okolí se jeden dobrý učitel nachází.

Stejně tak i já jsem našel skvělou komunitu ve svém okolí, s kterou se můžu vydat stejnou cestou jako Steve, protože zenová praxe je všude po světě stejná. Setkáváme se s lidmi z různých koutů světa, kteří praktikují úplně stejným způsobem jako my. Zenová praxe mi hlavně pomáhá v tom, že jsem dokázal při meditacích zklidnit svou mysl, brát věci jednoduše, tak jak jsou, a zaměřit se na to, co je v životě opravdu důležité.